Do not follow this link, or your host will be blocked from this site. This is a spider trap.
PŘIHLÁSIT SE  (trvale)
Uživatel:
Heslo:
Zapomněli jste heslo?
Registrace nového čtenáře
archiweb

HLEDEJ v sekci     
Nekrolog Růženy Žertové

Vážení smuteční hosté,

loučíme se s vynikající osobností naší výtvarné kultury a vzácným člověkem, paní architektkou Růženou Žertovou. Osobností velkého talentu, který mohla uplatňovat, díky dramatům doby, jen s řadou omezení, avšak vždy s otevřeným hledím a jasným názorem.

Jak ráda říkávala, tatínek byl Žert, maminka Veselá a brali se na Smíchově. Vyrůstala však v údolí kouzelné řeky Ostravice, kterou na jedné straně lemovala poetická silueta beskydských vrchů od Prašivé, přes Lysou horu, Ondřejník po Kněhyni a na druhé straně skrumáž komínů a šachet ostravské industrie. Místo jejího narození není přesně známo, bylo prý to někde po cestě z Frýdku do Vítkovic. Jako by to předznamenalo její jízdu přes celou republiku od Košic, až po Ústí nad Labem, kde zasazovala své hrdé obchodní domy o pár desetiletí později… Tatínek byl Sokol, muzikant a hrdina odboje, odsouzený k trestu smrti, když exekuci unikl jen o vlas.

I jeho dcera byla takovým odbojným živlem: architektkou proti své vůli. Po mamince nadaná zručností, chtěla nejprve studovat textil na Uměleckoprůmyslové škole, avšak v čase stalinismu se mohla nakonec zapsat jen na architekturu na ČVUT v Praze. Tam však tehdy probíhaly nepříjemné kádrové čistky a tak nakonec dala přednost pokračovat od druhého ročníku na brněnské technice. Aby to člověk někam dotáhl, musí potkat ve správnou chvíli správné lidi. A to se jí skutečně povedlo. Na Rybářské poznala laskavého a geniálního profesora Bedřicha Rozehnala a jeho tým Ústavu staveb užitkových. Nejstarší v něm byl bývalý příslušník britské armády Jaromír Sirotek, dalším absolvent Baťovy školy umění Zdeněk Řihák a konečně Ivan Ruller. Mezi všemi vzniklo kamarádství na celý život.

Zároveň se stala i důvěrnicí, jak říkávala "vrbou", profesora Rozehnala v dobách, kdy byl vystaven šikaně ostravské mafie Meduny, Alexy a tajné policie. Svůj diplom obhájila na téma porodnice ve Frýdku na konci roku 1956, zatímco její mladší bratr Petr zažil nejostudnější moment v historii brněnské školy s vyhazovem Fuchse a Kopřivy a dvouapůlletým vězněním Bedřicha Rozehnala.

Po marném pokusu o studium scénografie u prof. Troestera na pražské DAMU, hledání místa v Ostravě a v Brně a kádrových prověrkách v Potravinoprojektu, kdy jí hrozil odchod k lopatě, přešla roku 1960 do Státního projektového ústavu obchodu. Druhý šťastný moment jejího života. Ředitelem se tam právě stal Jaromír Sirotek a během 10 let vybudoval z tohoto ústavu jednu z vůdčích projekčních institucí republiky s filiálkami v Praze a v Bratislavě, kde nabídl šanci řadě mladých nadaných architektů – Zdeňku Řihákovi v Brně, Ivanu Matušíkovi v Bratislavě nebo Aleně Šrámkové, Jindrovi Pulkrábkovi a Michalu Sborwitzovi v Praze. Všiml si i originálního myšlení Růženy Žertové a umožnil jí onu dvě desetiletí trvající řetězovou jízdu se stavbami nově koncipovaných obchodních domů přes celou délku republiky. A se svou známou důsledností, i když sám byl v roce 1970 ze svého místa z politických důvodů odstraněn, zajistil takové podmínky, aby v práci mohla ještě dlouho pokračovat.

Její obchodní domy nové generace vystřídaly dosud běžně používaný modul 6x6 m za modul s rozpony 9 a 12 m v přehledně a velkoryse komponovaných strukturách se stereotomicky uzavřeným pláštěm, jemuž propůjčovala plastickou texturu – v Košicích, Michalovcích, Ústí nad Labem nebo Ostravě. První z tohoto řetězce, PRIOR v Košicích, pochválil i další velký učitel Bohuslav Fuchs, když poznamenal, že stavba přinesla mnoho nového a úspěšného, když funkční půdorys změnil svou tektoniku do stereotomity a kdy betonová struktura, v podstatě přejatá z renesančního palácového průčelí propůjčuje bosáži dekorativní funkci.

Vrcholným dílem Růženy Žertové však provždy zůstane obchodní dům v Pardubicích. Velkorysý a lapidární prostorový rastr ocelové konstrukce se základním modulem 9x9 m se zkosenými růžky a červenou cihlovou výplní reflektuje nejen strukturalistické a brutalistické tendence ve svobodné části Evropy, ale připomíná i tradice, z níž takový způsob myšlení autorky vznikl – třeba geometricky promyšlené stavby Josipa Plečnika a jeho slovinské školy, odkaz Henrika Petruse Berlaga anebo provokativní návrh velkotržnice v Kotěrově speciálce od Jaromíra Krejcara.

Vedle této úctyhodné řady velkých realizací zůstaly po ní i neuskutečněné studie, hodné naší pozornosti – mrakodrap do pražských Bohnic nebo návrh obchodního domu na náměstí v Jihlavě, oceňovaný Jaromírem Sirotkem, protože přinášel zásadní "obrat tím, že vytvářel obchodní dům jako terasu v prostoru náměstí". Promarněná šance pro jedno z nejkrásnějších moravských náměstí…

Pro architekta není malých úkolů, říkával můj otec a Růžena Žertová si toho byla dobře vědoma. Když se stal její další pobyt v 80. letech v projektovém ústavu neúnosným, odešla se vztyčenou hlavou na volnou nohu a z těch malých vykouzlila úkoly veliké. Třeba ten půvabný domek nad Brnem, který postavila sama pro sebe a pro manžela Igora na údajně nezastavitelné parcele, nebo ty se sedlovou střechou, souznějící s okolní zástavbou v Komíně či Sokolnicích.

A samozřejmě velmi rozsáhlé a originální designerské dílo v oblasti osvětlovadel, nábytku nebo šperků, k nimž si ze samé radosti z čisté kreativity navrhla i šaty.

Brilantně působila čtyři roky i v mé vědecko-umělecké radě fakulty architektury, v níž se tehdy potkaly všechny generace předních architektů od Ivana Rullera, přes Jana Bočana až po Aleše Buriana a Petra Pelčáka a kde uplatnila svůj neomylný instinkt pro skutečné hodnoty a dovedla precisně vyjádřit i přímou a velice pádnou kritiku.

Zlatá medaile VUT a Cena ministra kultury jsou jen skromnou satisfakcí za její obdivuhodné dílo.

Žena ryzího charakteru a s radostí z tvorby však neměla lehký život – provázely jí těžké chvíle: odchod manžela, poté tragédie mladšího bratra Petra. Na sklonku života zůstala již nemocná ve svém domečku sama, podporována sympatiemi pár přátel a pomocí přítelkyň, jimž bych tu rád poděkoval. Měla však ráda lidi a byla vždy laskavou a pohostinnou společnicí se zvláštním peprným humorem, kterému nejlépe rozumí ti, kdo byli křtěni řekou Ostravicí, zatímco Praha o tom nemá ani nejmenší ponětí. Byla i čarodějkou u kuchyňského pultu: Vladimír Palla se prý ještě tam nahoře nad námi oblizuje nad její koprovou omáčkou a já budu vždy vzpomínat nejen na naše hovory o architektuře, ale i na její voňavé pravé místecké zapékané klobásy v lístkovém těstíčku, jimiž byla schopna strčit do kapsy i celý náš rodinný matriarchální klan, stejně jako na radostné večery v povznesené náladě u Sirotků, Rullerů nebo Pelčáků… Všem nám bude chybět její nezdolná pozitivní energie, s níž překonávala četné nesnáze. I v tom nám budiž vzácným příkladem.

Růžena Žertová si velmi přála odchod z tohoto světa z prostředí svého domu. To se přes velkou snahu a k naší lítosti, nepodařilo. Je to signál, že s naší společností není zdaleka ještě všechno v pořádku…

V létě 1966 se Růžena s manželem dostala do Liverpoolu s tajnou misí, aby předala Arnoštu Wiesnerovi dokumenty pro Rozehnalovu výstavu, která se pak uskutečnila v době Pražského jara…. A tak tehdy strávila s Arnoštem Wiesnerem jeden nezapomenutelný krásný slunný den. A on je tady dnes s námi a tímto důstojným prostorem asistuje příchodu architektky Růženy Žertové tam, kam patří – do moravského architektonického nebe se všemi těmi přáteli, které jsem tu v krátké promluvě zmínil. Vstupuje tam jako první žena… Chapeau…

V hluboké úctě, Růženko, děkujeme za vše…
Zdroj: prof. Ing. arch. Vladimír Šlapeta, DrSc.
Vložil: Tisková zpráva, 16.10.19 23:50
Návštěvnost: 5 čtenářů
Sdílet: 
Poslat odkaz na tuto stránku e-mailem
Vaše jméno Vaše emailová adresa
Váš vzkaz
Na tyto adresy (oddělte čárkou)   
Související články
Související architekti
Komentáře
Předmět Autor Datum
kondolence Růžence Žertové Josef Myslivec 18.10.19 14:45
show all comments add comment
Burza práce
Aktuálně
Kalendář akcí
arrow
Listopad 2019
arrow
 
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
Denní zprávy
Rozhovor s Pavlem Chládkem
e-SHOP
BLOG - poslední články
Poslední komentáře
BLOG - poslední komentáře
TOPlist © archiweb.cz 1997-2019
Všechny materiály zveřejněné na těchto www stránkách podléhají autorskému zákonu (č.121/2000 Sb.). Publikování nebo šíření obsahu je bez písemného souhlasu provozovatele zakázáno.
archiweb.cz využívá agenturní zpravodajství ČTK, která si vyhrazuje veškerá práva. Publikování nebo další šíření obsahu ze zdrojů ČTK je výslovně zakázáno bez předchozího písemného souhlasu ČTK.